Čtení výsledků

Po solve() se výsledky čtou z uzlů a z prvků, vždy pro zvolený zatěžovací stav. Všechny příklady na této stránce čtou jeden model: prostý nosník o rozpětí 6 m, smykově tuhý IPE 200, se silou 20 kN ve vzdálenosti 2 m od A:

results.ts
import { DofID, LinearStaticSolver } from '@edubeam/fem'

const solver = new LinearStaticSolver()
const { domain } = solver
domain.createMaterial(1, { e: 210e9, g: 81e9 })
domain.createCrossSection(1, { a: 28.5e-4, iy: 1943e-8, k: 1e32 }) // smykově tuhý

const A = domain.createNode('A', [0, 0, 0], [DofID.Dx, DofID.Dz])
const B = domain.createNode('B', [6, 0, 0], [DofID.Dz])
const beam = domain.createBeam2D(1, ['A', 'B'], 1, 1)
const lc = solver.loadCases[0]
lc.createBeamConcentratedLoad(1, [0, 20e3, 0, 2], true)
solver.solve()
20 kN ve vzdálenosti 2 m na rozpětí 6 m13,33−6,667−6,66720 kN13,336,667AB
20 kN ve vzdálenosti 2 m na rozpětí 6 mOtevřít v EduBeamu

Co se kde čte

VýsledekVoláníVrací
Reakcenode.getReactions(lc){ dofs, values }: N, N·m
Posunynode.getUnknowns(lc, dofs)m, rad
N, V nebo M v boděbeam.computeBendingMomentAt(lc, x)číslo: N, N·m
N, V nebo M podél prvkubeam.computeBendingMoment(lc, n){ x, M }, n + 1 bodů
Deformovaný tvarbeam.computeLocalDefl(lc, n){ u, w }, n + 1 bodů, m
Koncové sílybeam.computeEndForces(lc)matice mathjs se 6 hodnotami

Pro N a V slouží metody computeNormalForceAt a computeShearForceAt, computeNormalForce a computeShearForce, které vracejí { x, N } a { x, V }. Znaménka popisuje stránka Jednotky a znaménka.

Reakce

getReactions vrací jednu reakci pro každý stupeň volnosti, který podpora drží: dofs je vyjmenuje v pořadí, v jakém byly zadány do createNode, a values obsahuje reakce ve stejném pořadí. Když je reakcí víc, je values matice mathjs, když je jen jedna, je to obyčejné pole. Malá pomocná funkce z obojího udělá pole:

TypeScript
/** Z matice mathjs, pole nebo čísla udělá obyčejné pole. */
const list = (v: unknown): number[] =>
  typeof v === 'number'
    ? [v]
    : Array.isArray(v)
      ? v
      : (v as { toArray(): number[] }).toArray()

A.getReactions(lc).dofs // [0, 2]: DofID.Dx, DofID.Dz
list(A.getReactions(lc).values) // [0, -13333.3]
list(B.getReactions(lc).values) // [-6666.7]

Chcete-li jednu reakci bez ohledu na pořadí, vyhledejte její stupeň volnosti: list(values)[dofs.indexOf(DofID.Dz)], jak to dělá postup pro spojitý nosník.

Reakce je síla, kterou podpora působí na konstrukci: −13 333 N ve směru z znamená 13,3 kN směrem nahoru, . V uzlu s pootočenými osami jsou reakce v těchto osách; getReactions(lc, true) je převede do globálních os a vrátí všechny tři stupně volnosti, s nulou tam, kde podpora nic nedrží. Uzel bez podpory vrací { dofs: [], values: [] }.

Posuny

getUnknowns přečte libovolné stupně volnosti uzlu, podepřeného i volného:

TypeScript
list(A.getUnknowns(lc, [DofID.Dx, DofID.Dz, DofID.Ry])) // [0, 0, -0.0108924]

Uzel A se pootočí ve směru hodinových ručiček o 0,010892 rad, . Když se ptáte na jeden stupeň volnosti, vrátí getUnknowns obyčejné číslo, přestože TypeScript deklaruje matici: i to list zvládne.

Vnitřní síly podél prvku

Metody …At vracejí hodnotu ve vzdálenosti x metrů od prvního uzlu prvku:

TypeScript
beam.computeShearForceAt(lc, 1) // 13333.3 N
beam.computeShearForceAt(lc, 2) // -6666.7 N: v místě síly vrací hodnotu za ní
beam.computeBendingMomentAt(lc, 2) // 26666.7 N·m: R_A · 2

Tam, kde osamělá síla vytvoří skok, vrací metoda přesně v místě síly hodnotu za ní. Hodnotu před silou odečtete kousek před ní, třeba v x - 1e-9.

Metody vracející pole vzorkují prvek v n + 1 rovnoměrně rozmístěných bodech, včetně konců:

TypeScript
beam.computeBendingMoment(lc, 3)
// { x: [0, 2, 4, 6], M: [0, 26666.7, 13333.3, 0] }, až na zaokrouhlení

Počítejte se zaokrouhlovacími chybami, jako je -3.6e-12 tam, kde je přesná hodnota 0: čísla před výpisem formátujte pomocí toFixed. Největší hodnotu podél prvku najdete jako maximum z jemného vzorkování, třeba computeBendingMoment(lc, 500), jako v postupu pro spojitý nosník. Pod spojitým zatížením je M polynom, takže přesný extrém leží tam, kde V prochází nulou; @edubeam/plot ho najde přesně.

Deformovaný tvar

TypeScript
beam.computeLocalDefl(lc, 3)
// { u: [0, 0, 0, 0], w: [0, 0.0174279, 0.0152494, 0] }

computeLocalDefl vrací posuny ve směru prvku a kolmo na něj, u a w, v jeho lokálních osách; computeGlobalDefl tytéž body v globálních osách x a z. Průhyb pod silou, 17,43 mm, je . Tvar mezi uzly je přesný, nikoli interpolovaný z hodnot na koncích. Jak ho vykreslit, popisuje stránka Vykreslení výsledků.

Koncové síly

TypeScript
beam.computeEndForces(lc).toArray()
// [0, -13333.3, 0, 0, -6666.7, 0]: X12, Z12, M12, X21, Z21, M21

Síly, kterými oba uzly působí na prvek, v jeho lokálních osách: tatáž čísla, jaká ukazuje tabulka Výsledky na prvcích v aplikaci, vysvětlená v oddílu Koncové síly.

Výsledky jako čísla ke kontrole

Každá hodnota výše odpovídá svému vzorci v uzavřeném tvaru. Stránka Ověření výsledků ručně prochází mnoho dalších učebnicových případů, které tentýž řešič spočítá přímo ve vašem prohlížeči.