Čtení výsledků
Po solve() se výsledky čtou z uzlů a z prvků, vždy pro zvolený zatěžovací stav. Všechny příklady na této stránce čtou jeden model: prostý nosník o rozpětí 6 m, smykově tuhý IPE 200, se silou 20 kN ve vzdálenosti 2 m od A:
import { DofID, LinearStaticSolver } from '@edubeam/fem'
const solver = new LinearStaticSolver()
const { domain } = solver
domain.createMaterial(1, { e: 210e9, g: 81e9 })
domain.createCrossSection(1, { a: 28.5e-4, iy: 1943e-8, k: 1e32 }) // smykově tuhý
const A = domain.createNode('A', [0, 0, 0], [DofID.Dx, DofID.Dz])
const B = domain.createNode('B', [6, 0, 0], [DofID.Dz])
const beam = domain.createBeam2D(1, ['A', 'B'], 1, 1)
const lc = solver.loadCases[0]
lc.createBeamConcentratedLoad(1, [0, 20e3, 0, 2], true)
solver.solve()
Co se kde čte
| Výsledek | Volání | Vrací |
|---|---|---|
| Reakce | node.getReactions(lc) | { dofs, values }: N, N·m |
| Posuny | node.getUnknowns(lc, dofs) | m, rad |
| N, V nebo M v bodě | beam.computeBendingMomentAt(lc, x) | číslo: N, N·m |
| N, V nebo M podél prvku | beam.computeBendingMoment(lc, n) | { x, M }, n + 1 bodů |
| Deformovaný tvar | beam.computeLocalDefl(lc, n) | { u, w }, n + 1 bodů, m |
| Koncové síly | beam.computeEndForces(lc) | matice mathjs se 6 hodnotami |
Pro N a V slouží metody computeNormalForceAt a computeShearForceAt, computeNormalForce a computeShearForce, které vracejí { x, N } a { x, V }. Znaménka popisuje stránka Jednotky a znaménka.
Reakce
getReactions vrací jednu reakci pro každý stupeň volnosti, který podpora drží: dofs je vyjmenuje v pořadí, v jakém byly zadány do createNode, a values obsahuje reakce ve stejném pořadí. Když je reakcí víc, je values matice mathjs, když je jen jedna, je to obyčejné pole. Malá pomocná funkce z obojího udělá pole:
/** Z matice mathjs, pole nebo čísla udělá obyčejné pole. */
const list = (v: unknown): number[] =>
typeof v === 'number'
? [v]
: Array.isArray(v)
? v
: (v as { toArray(): number[] }).toArray()
A.getReactions(lc).dofs // [0, 2]: DofID.Dx, DofID.Dz
list(A.getReactions(lc).values) // [0, -13333.3]
list(B.getReactions(lc).values) // [-6666.7]
Chcete-li jednu reakci bez ohledu na pořadí, vyhledejte její stupeň volnosti: list(values)[dofs.indexOf(DofID.Dz)], jak to dělá postup pro spojitý nosník.
Reakce je síla, kterou podpora působí na konstrukci: −13 333 N ve směru z znamená 13,3 kN směrem nahoru, . V uzlu s pootočenými osami jsou reakce v těchto osách; getReactions(lc, true) je převede do globálních os a vrátí všechny tři stupně volnosti, s nulou tam, kde podpora nic nedrží. Uzel bez podpory vrací { dofs: [], values: [] }.
Posuny
getUnknowns přečte libovolné stupně volnosti uzlu, podepřeného i volného:
list(A.getUnknowns(lc, [DofID.Dx, DofID.Dz, DofID.Ry])) // [0, 0, -0.0108924]
Uzel A se pootočí ve směru hodinových ručiček o 0,010892 rad, . Když se ptáte na jeden stupeň volnosti, vrátí getUnknowns obyčejné číslo, přestože TypeScript deklaruje matici: i to list zvládne.
Vnitřní síly podél prvku
Metody …At vracejí hodnotu ve vzdálenosti x metrů od prvního uzlu prvku:
beam.computeShearForceAt(lc, 1) // 13333.3 N
beam.computeShearForceAt(lc, 2) // -6666.7 N: v místě síly vrací hodnotu za ní
beam.computeBendingMomentAt(lc, 2) // 26666.7 N·m: R_A · 2
Tam, kde osamělá síla vytvoří skok, vrací metoda přesně v místě síly hodnotu za ní. Hodnotu před silou odečtete kousek před ní, třeba v x - 1e-9.
Metody vracející pole vzorkují prvek v n + 1 rovnoměrně rozmístěných bodech, včetně konců:
beam.computeBendingMoment(lc, 3)
// { x: [0, 2, 4, 6], M: [0, 26666.7, 13333.3, 0] }, až na zaokrouhlení
Počítejte se zaokrouhlovacími chybami, jako je -3.6e-12 tam, kde je přesná hodnota 0: čísla před výpisem formátujte pomocí toFixed. Největší hodnotu podél prvku najdete jako maximum z jemného vzorkování, třeba computeBendingMoment(lc, 500), jako v postupu pro spojitý nosník. Pod spojitým zatížením je M polynom, takže přesný extrém leží tam, kde V prochází nulou; @edubeam/plot ho najde přesně.
Deformovaný tvar
beam.computeLocalDefl(lc, 3)
// { u: [0, 0, 0, 0], w: [0, 0.0174279, 0.0152494, 0] }
computeLocalDefl vrací posuny ve směru prvku a kolmo na něj, u a w, v jeho lokálních osách; computeGlobalDefl tytéž body v globálních osách x a z. Průhyb pod silou, 17,43 mm, je . Tvar mezi uzly je přesný, nikoli interpolovaný z hodnot na koncích. Jak ho vykreslit, popisuje stránka Vykreslení výsledků.
Koncové síly
beam.computeEndForces(lc).toArray()
// [0, -13333.3, 0, 0, -6666.7, 0]: X12, Z12, M12, X21, Z21, M21
Síly, kterými oba uzly působí na prvek, v jeho lokálních osách: tatáž čísla, jaká ukazuje tabulka Výsledky na prvcích v aplikaci, vysvětlená v oddílu Koncové síly.
Výsledky jako čísla ke kontrole
Každá hodnota výše odpovídá svému vzorci v uzavřeném tvaru. Stránka Ověření výsledků ručně prochází mnoho dalších učebnicových případů, které tentýž řešič spočítá přímo ve vašem prohlížeči.