Začínáme

@edubeam/fem je řešič metody konečných prvků, na kterém stojí EduBeam: každý průběh, reakce i průhyb, které aplikace ukáže, pochází z něj. Můžete s ním z vlastního kódu řešit rovinné nosníky, rámy a příhradové konstrukce, v prohlížeči i v Node: generovat příklady i s výsledky, kontrolovat domácí úkoly, počítat parametrické studie nebo ho použít jako výpočetní jádro webové stránky.

Je napsaný v TypeScriptu, obsahuje vlastní typy a jde o svobodný software pod licencí GPL-3.0. Vytvořil ho Bořek Patzák a vyvíjí ho spolu s Janem Voříškem a dalšími přispěvateli.

Instalace

Terminal
npm install @edubeam/fem

Funguje s import i require, v prohlížeči i v Node 18 a novějším, a má jedinou závislost, mathjs. Až do verze 0.3.0 se instaloval z GitHubu jako ts-fem: pokud jste ho tak používali, změňte importy na @edubeam/fem. Nic jiného se nezměnilo.

Chcete-li si příklad níže vyzkoušet v prázdné složce, udělejte z ní projekt, který používá import, a pak balíček nainstalujte:

Terminal
npm init -y
npm pkg set type=module
npm install @edubeam/fem

Bez "type": "module" v package.json příklad poběží také, jen Node nejdřív vypíše varování.

První nosník

Ocelový nosník IPE 200 o rozpětí 6 m, uložený na kloubu a posuvném kloubu a zatížený 12 kN/m:

beam.ts
import { DofID, LinearStaticSolver } from '@edubeam/fem'

const solver = new LinearStaticSolver()
const { domain } = solver

// Všude jednotky SI: m, N, Pa. Ocel a IPE 200.
domain.createMaterial('steel', { e: 210e9, g: 81e9 })
domain.createCrossSection('IPE200', { a: 28.5e-4, iy: 1943e-8, k: 5 / 6 })

// Uzly v bodech [x, y, z] v metrech a stupně volnosti, které drží jejich podpora
domain.createNode('A', [0, 0, 0], [DofID.Dx, DofID.Dz]) // kloub
domain.createNode('B', [6, 0, 0], [DofID.Dz]) // posuvný kloub
const beam = domain.createBeam2D(1, ['A', 'B'], 'steel', 'IPE200')

// 12 kN/m ve směru lokální osy z prvku: u nosníku zadaného zleva doprava míří dolů
const lc = solver.loadCases[0]
lc.createBeamElementUniformEdgeLoad(1, [0, 12e3], true)

solver.solve()

console.log(beam.computeBendingMomentAt(lc, 3)) // N·m uprostřed rozpětí
console.log(beam.computeShearForceAt(lc, 0)) // N v A
console.log(beam.computeLocalDefl(lc, 2).w[1]) // m uprostřed rozpětí

Uložte ho jako beam.ts a spusťte node beam.ts: Node 22.18 a novější spouští TypeScript přímo. Soubor nemá žádné typové anotace, takže ve starším Node ho stačí uložit jako beam.mjs. Program vypíše:

Výstup
54000
36000
0.04990940552616746

To jsou učebnicové hodnoty,  kNm a  kN. Tady je tentýž nosník, vyřešený přímo ve vašem prohlížeči stejným řešičem:

Nosník z příkladu: 6 m, IPE 200, 12 kN/m54q = 12 kN/m3636AB
Nosník z příkladu: 6 m, IPE 200, 12 kN/mOtevřít v EduBeamu

Průhyb 49,91 mm je o 0,28 mm větší než  mm podle Bernoulliho–Navierovy teorie. Nejde o chybu: prvek je Timošenkův nosník a 0,28 mm je , tedy smyková deformace tohoto nosníku. Nastavte k na obrovskou hodnotu, například 1e32, a rozdíl zmizí: viz Smyková deformace.

Co kód dělá

Vytvořte řešič

new LinearStaticSolver() má prázdnou doménu domain, ve které je uložený model, a jeden zatěžovací stav, solver.loadCases[0].

Popište model

Materiály a průřezy, uzly s podporami a pak prvky mezi uzly. Všechno má označení (řetězec nebo číslo), kterým se na to odkazuje zbytek modelu. Viz Uzly a podpory, Materiály a průřezy a Prvky a klouby.

Zatižte ho

Zatížení patří do zatěžovacího stavu: síly v uzlech, zatížení po délce prvků, změna teploty a poklesy podpor. Viz Uzlová a prvková zatížení.

Vyřešte ho

solver.solve() sestaví a vyřeší všechny zatěžovací stavy. Viz Výpočet.

Přečtěte výsledky

Vnitřní síly v libovolném místě prvku, průhyby, koncové síly, posuny uzlů a reakce. Viz Čtení výsledků a pro průběhy Vykreslení výsledků.

Jednotky a znaménka ve zkratce

Zadáváte v jednotkách SI a v SI dostanete i výsledky. Model leží v rovině x–z a osa z míří dolů, takže kladné fz tlačí dolů a hlava sloupu vysokého 4 m je v . Polohy na prvku se zadávají v metrech od jeho prvního uzlu. Kladný je moment, který táhne dolní vlákna (nosník se prohýbá dolů). Úplný přehled najdete na stránce Jednotky a znaménka.

Šest věcí, na kterých se často chybuje

  1. Osa z míří dolů. Tíhová zatížení jsou kladná a vše nad podporami má zápornou souřadnici z. Viz Osy.
  2. Orientace prvku určuje znaménko M a w. Když nosníky zadáte zleva doprava a sloupy zdola nahoru, budou znaménka odpovídat učebnici. Viz Orientace prvku.
  3. Chybějící parametr nevyvolá chybu, ale dá NaN nebo nesmysl. Průřez potřebuje a, iy a k; materiál potřebuje e a také g, pokud k není obrovské. Viz Materiály a průřezy.
  4. Po přidání uzlů nebo prvků či po změně podpor nastavte před dalším výpočtem solver.codeNumberGenerated = false. Viz Nový výpočet po změně.
  5. Reakce se vracejí jako matice mathjs nebo jako pole, v pořadí, v jakém byly zadány stupně volnosti podpory. Viz Reakce.
  6. Mechanismus nemusí vždy vyhodit výjimku. Posun řádu  m znamená, že se konstrukce může volně pohybovat. Viz Když výpočet selže.

Kam dál