Jednotky a znaménka
Řešič nemá vlastní soustavu jednotek: počítá s čísly, která mu dáte. Zadáte-li vše v SI, dostanete v SI i všechny výsledky. Příklady na těchto stránkách i aplikace EduBeam tak postupují vždy. Znaménka jsou stejná jako v aplikaci; její teoretický manuál je i s obrázky vysvětluje na stránce Souřadný systém a znaménková konvence.
Jednotky
| Veličina | Jednotka | Příklad |
|---|---|---|
| Souřadnice, délky, polohy na prvku | m | [6, 0, 0] |
| Síly | N | 20e3 pro 20 kN |
| Momenty | N·m | 10e3 pro 10 kNm |
| Spojitá zatížení | N/m | 12e3 pro 12 kN/m |
| Modul pružnosti a modul pružnosti ve smyku | Pa | 210e9 |
| Plocha | m² | 28.5e-4 pro 28,5 cm² |
| Moment setrvačnosti | m⁴ | 1943e-8 pro 1943 cm⁴ |
| Změna teploty | K | 20 |
| Součinitel teplotní roztažnosti | 1/K | 12e-6 |
| Posuny, pootočení | m, rad | 0.01 pro 10 mm |
Funguje jakákoli konzistentní soustava, například kN, m a kPa, se kterou vyjdou výsledky v kN a kNm. S jednotkami SI si ale nemusíte nic hlídat.
Osy
- x míří doprava, z míří dolů a model leží v rovině x–z. Souřadnice se zapisují jako
[x, y, z]sy = 0. - y míří k vám, ven z obrazovky. Pootočení a momenty se vztahují k ose y, takže kladné působí na obrazovce proti směru hodinových ručiček.
- Lokální osa x prvku vede od jeho prvního uzlu k druhému. Jeho lokální osa z je lokální osa x pootočená na obrazovce o 90° po směru hodinových ručiček: u prvku zadaného zleva doprava míří dolů.
Protože z míří dolů, je tíhové zatížení kladné fz a hlava sloupu vysokého 4 m, který stojí v , leží v .
Stupně volnosti
Každý uzel modelu z prvků Beam2D má tři stupně volnosti, pojmenované výčtem DofID:
DofID | Hodnota | Význam |
|---|---|---|
DofID.Dx | 0 | Posun ve směru x |
DofID.Dz | 2 | Posun ve směru z, dolů |
DofID.Ry | 4 | Pootočení kolem y, proti směru hodinových ručiček |
Dy, Rx a Rz (1, 3, 5) ve výčtu existují, ale rovinné prvky je nepoužívají.
Znaménka výsledků
| Výsledek | Kladná hodnota znamená | Metoda |
|---|---|---|
| Normálová síla N | tah | computeNormalForceAt |
| Ohybový moment M | tah na straně lokální +z: u nosníku zadaného zleva doprava tah dole | computeBendingMomentAt |
| Posouvající síla V | M roste ve směru lokální osy x, ; u nosníku zadaného zleva doprava otáčí úsekem po směru hodinových ručiček: u levé podpory prostého nosníku | computeShearForceAt |
| Průhyb w | ve směru lokální +z: u nosníku zadaného zleva doprava dolů | computeLocalDefl |
| Posun uzlu | ve směru +x, +z (dolů), proti směru hodinových ručiček | node.getUnknowns |
| Reakce | síla, kterou podpora působí na konstrukci, ve směru +x, +z (dolů), proti směru hodinových ručiček | node.getReactions |
| Koncové síly | síly, kterými uzly působí na prvek, v jeho lokálních osách | computeEndForces |
Kloub nosníku zatíženého směrem dolů proto vrátí reakci −36 000 N ve směru z, tedy 36 kN směrem nahoru.
Polohy na prvku
Všechny metody …At(lc, x) berou x v metrech od prvního uzlu prvku, ne jako poměrnou část jeho délky. Stejně se na prvku umisťují i osamělá zatížení.
Orientace prvku
M a w se měří ve vlastních osách prvku, takže na pořadí jeho dvou uzlů záleží. Vezměme nosník s 12 kN/m ze stránky Začínáme a zadejme ho oběma směry, se zatížením v globálních osách, [0, 12e3], false, aby v obou případech tlačilo dolů. Výsledky přečteme pomocí computeBendingMomentAt(lc, 3), computeLocalDefl(lc, 2).w[1] a computeShearForceAt:
| Prvek | M uprostřed rozpětí | w uprostřed rozpětí | V v A |
|---|---|---|---|
['A', 'B'], zleva doprava | +54 000 N·m | +0,0499 m | +36 000 N, v x = 0 |
['B', 'A'], zprava doleva | −54 000 N·m | −0,0499 m | +36 000 N, v x = 6 |
Při zadání zprava doleva míří lokální osa z nahoru, takže tentýž nosník prohnutý dolů vrátí záporný moment a průhyb nahoru. N a V mají v každém bodě nosníku stejné znaménko jako předtím; jen x se měří od opačného konce. Zatížení zadané v lokálních osách (true) se otáčí s prvkem: u nosníku zadaného zprava doleva tlačí [0, 12e3], true nahoru.