Uzlová a prvková zatížení
Zatížení patří do zatěžovacího stavu. Řešič začíná s jedním, solver.loadCases[0], a každá jeho metoda create… přidá zatížení a vrátí ho. Více zatěžovacích stavů a jejich kombinace popisuje stránka Zatěžovací stavy.
Hodnoty jsou v N, N/m a N·m a řídí se osami: +z míří dolů a kladný moment působí proti směru hodinových ručiček.
Nosník se všemi druhy zatížení
Nosník o rozpětí 8 m na kloubu a posuvném kloubu, se spojitým zatížením rostoucím ze 4 na 10 kN/m, osamělou silou 20 kN, osamělým momentem 10 kNm a vodorovnou silou v posuvném kloubu:
import { DofID, LinearStaticSolver } from '@edubeam/fem'
const solver = new LinearStaticSolver()
const { domain } = solver
domain.createMaterial(1, { e: 210e9, g: 81e9 })
domain.createCrossSection(1, { a: 28.5e-4, iy: 1943e-8, k: 1e32 })
domain.createNode('A', [0, 0, 0], [DofID.Dx, DofID.Dz]) // kloub
domain.createNode('B', [8, 0, 0], [DofID.Dz]) // posuvný kloub
domain.createBeam2D(1, ['A', 'B'], 1, 1)
const lc = solver.loadCases[0]
// 4 kN/m v A rostoucí na 10 kN/m v B, dolů
lc.createBeamElementTrapezoidalEdgeLoad(1, [0, 4e3], [0, 10e3], false)
// [fx, fz, my, a]: 20 kN dolů, 2 m od A
lc.createBeamConcentratedLoad(1, [0, 20e3, 0, 2], false)
// moment 10 kNm proti směru hodinových ručiček, 6 m od A
lc.createBeamConcentratedLoad(1, [0, 0, 10e3, 6], false)
// 5 kN doprava v B
lc.createNodalLoad('B', { [DofID.Dx]: 5e3 })
solver.solve()
// getReactions vrací matici mathjs nebo pole: převedeme ji na pole
const list = (v: unknown): number[] =>
Array.isArray(v) ? v : (v as { toArray(): number[] }).toArray()
console.log(list(domain.getNode('A').getReactions(lc).values))
console.log(list(domain.getNode('B').getReactions(lc).values))
[ -5000, -40250 ]
[ -35750 ]
Ručně: výslednice spojitého zatížení je 56 kN a působí 4,571 m od A, takže z momentové podmínky k bodu A vychází , kN nahoru a kN nahoru. Kloub navíc zachytí vodorovnou sílu 5 kN, takže je celý nosník tažený silou 5 kN.
Uzlová zatížení
lc.createNodalLoad(node, { [DofID.Dx]: fx, [DofID.Dz]: fz, [DofID.Ry]: my }, lcs)
Zadejte jen složky, které potřebujete. Hodnoty jsou v globálních osách, nebo, když nastavíte lcs na true, ve vlastních osách uzlu pootočeného pomocí updateLcs. Síla ve stupni volnosti, který drží podpora, přejde rovnou do reakce a nic neohne.
Prvková zatížení
| Metoda | Hodnoty | Zatížení |
|---|---|---|
createBeamElementUniformEdgeLoad(el, [fx, fz], lcs) | N/m | rovnoměrné po celém prvku |
createBeamElementTrapezoidalEdgeLoad(el, [fx1, fz1], [fx2, fz2], lcs) | N/m | lineárně proměnné, od prvního uzlu ke druhému |
createBeamConcentratedLoad(el, [fx, fz, my, a], lcs) | N, N·m, m | síla a moment ve vzdálenosti a metrů od prvního uzlu |
Spojitá zatížení vždy pokrývají celý prvek. Pro zatížení na části pole rozdělte prvek uzlem v místě, kde zatížení začíná: uzel navíc žádný výsledek nezmění. Osamělá síla nebo moment mohou působit kdekoli na prvku.
Globální, nebo lokální osy
Poslední argument, lcs, určuje, ve kterých osách jsou složky zadané:
false: globální x a z.fzpůsobí svisle bez ohledu na sklon prvku.true: lokální osa x prvku (podél něj) a z (kolmo na něj).fzpůsobí kolmo k prvku.
U vodorovného prvku zadaného zleva doprava vyjde obojí stejně; u prvku zadaného zprava doleva míří lokální fz nahoru.
Změna nebo odebrání zatížení
Každá metoda create… vrací zatížení. Změňte jeho hodnoty a spusťte výpočet znovu:
const q = lc.createBeamElementUniformEdgeLoad(1, [0, 10e3], true)
solver.solve()
q.values = [0, 20e3] // dvojnásobné zatížení
solver.solve()
Zatížení jsou uložena v obyčejných polích lc.nodalLoadList a lc.elementLoadList (prvková zatížení a změny teploty), takže jedno odeberete pomocí lc.elementLoadList.splice(index, 1). Názvy vlastností jednotlivých zatížení najdete v referenci API.
Změny teploty a poklesy podpor jsou také zatížení: viz Teplota a poklesy podpor.