Nosníky
Dva kompletní programy, které si můžete zkopírovat a upravit. Oba používají smykově tuhý průřez (k: 1e32), takže jejich čísla přesně odpovídají vzorcům Bernoulliho–Navierovy teorie. Spustíte je příkazem node cantilever.ts (Node 22.18 nebo novější) ve složce připravené podle oddílu Instalace.
Konzola
Délka 4 m, vetknutí v A, síla 18 kN dolů na volném konci:
import { DofID, LinearStaticSolver } from '@edubeam/fem'
const solver = new LinearStaticSolver()
const { domain } = solver
domain.createMaterial(1, { e: 210e9, g: 81e9 })
domain.createCrossSection(1, { a: 28.5e-4, iy: 1943e-8, k: 1e32 })
domain.createNode('A', [0, 0, 0], [DofID.Dx, DofID.Dz, DofID.Ry]) // vetknutí
const tip = domain.createNode('B', [4, 0, 0]) // volný konec
const beam = domain.createBeam2D(1, ['A', 'B'], 1, 1)
const lc = solver.loadCases[0]
lc.createNodalLoad('B', { [DofID.Dz]: 18e3 }) // 18 kN dolů na volném konci
solver.solve()
console.log(beam.computeBendingMomentAt(lc, 0)) // N·m ve vetknutí
console.log(tip.getUnknowns(lc, [DofID.Dz])) // m, průhyb volného konce
-72000
0.09411072715241528
kNm, tedy záporný moment (tah nahoře), a průhyb volného konce je mm při MNm². Stejná konzola je jedním z příkladů v aplikaci EduBeam.
Spojitý nosník
Dvě pole po 5 m na třech podporách, na obou 10 kN/m. Program vypíše reakce, moment nad střední podporou a největší moment v poli:
import { DofID, LinearStaticSolver } from '@edubeam/fem'
const solver = new LinearStaticSolver()
const { domain } = solver
domain.createMaterial(1, { e: 210e9, g: 81e9 })
domain.createCrossSection(1, { a: 28.5e-4, iy: 1943e-8, k: 1e32 })
domain.createNode('A', [0, 0, 0], [DofID.Dx, DofID.Dz])
domain.createNode('B', [5, 0, 0], [DofID.Dz])
domain.createNode('C', [10, 0, 0], [DofID.Dz])
const span1 = domain.createBeam2D(1, ['A', 'B'], 1, 1)
domain.createBeam2D(2, ['B', 'C'], 1, 1)
const lc = solver.loadCases[0]
for (const span of [1, 2]) {
lc.createBeamElementUniformEdgeLoad(span, [0, 10e3], true)
}
solver.solve()
// getReactions vrací matici mathjs nebo pole: převedeme ji na pole
const list = (v: unknown): number[] =>
Array.isArray(v) ? v : (v as { toArray(): number[] }).toArray()
for (const label of ['A', 'B', 'C']) {
const { dofs, values } = domain.getNode(label).getReactions(lc)
const rz = list(values)[dofs.indexOf(DofID.Dz)]
console.log(`R${label} = ${(-rz / 1e3).toFixed(2)} kN up`)
}
const mB = span1.computeBendingMomentAt(lc, 5)
console.log(`MB = ${(mB / 1e3).toFixed(2)} kNm`)
// Největší kladný moment v poli 1, z 501 bodů podél prvku
const { x, M } = span1.computeBendingMoment(lc, 500)
const i = M.indexOf(Math.max(...M))
console.log(`max M = ${(M[i] / 1e3).toFixed(2)} kNm at x = ${x[i]} m`)
RA = 18.75 kN up
RB = 62.50 kN up
RC = 18.75 kN up
MB = -31.25 kNm
max M = 17.58 kNm at x = 1.87 m
Učebnicové hodnoty pro dvě stejná pole: , , a největší moment v poli kNm v místě m. Vzorkování ho najde v bodě sítě 1,87 m, od skutečné hodnoty se liší o méně než 0,0002 kNm.
Obrázek používá místo IPE 200 průřez z příkladu v aplikaci. Když má spojitý nosník všude stejný průřez, jeho vnitřní síly na tuhosti nezávisí, takže průběhy ukazují stejná čísla; liší se jen průhyb.
Jak program upravit
- Nestejná pole nebo zatížení: změňte souřadnice uzlu C nebo seznam zatížení. Zatížení jen v jednom poli dá známé šachovnicové zatížení.
- Tři pole: přidejte uzel D a prvek
['C', 'D']. - Vetknutý konec: zadejte uzlu A podepření
[DofID.Dx, DofID.Dz, DofID.Ry]. - Skutečná smyková deformace:
k: 5 / 6pro obdélník, nebo smykový součinitel vašeho průřezu. - Obrázek modelu: předejte řešič knihovně @edubeam/plot.
Návod: spojitý nosník a pokles podpory sestaví podobný nosník v aplikaci EduBeam a na stránce Ověření výsledků ručně najdete další učebnicové případy i se vzorci.