Jak EduBeam řeší model

Kdykoli model změníte, EduBeam ho během několika milisekund znovu vyřeší deformační metodou v maticovém tvaru (přímou metodou tuhosti), a to přímo ve vašem prohlížeči. Na této stránce projdeme řešič @edubeam/fem krok za krokem na malém příkladu. Každé číslo si tak můžete přepočítat ručně a uvidíte, proč se výsledkům dá věřit.

Příkladem je jednostranně vetknutý nosník: ocelový IPE 300 o délce 4 m, v bodě A vetknutý, v bodě B uložený na posuvném kloubu a zatížený rovnoměrným spojitým zatížením 10 kN/m. Jeho ohybová tuhost je  kNm² a bez vlivu smykové deformace dávají učebnicové vzorce  kNm,  kN a .

Jednostranně vetknutý nosník, IPE 300, 10 kN/m: M = −20 kNm v A a +11,25 kNm ve vzdálenosti 2,5 m, reakce 25 kN a 15 kN−2011,25q = 10 kN/m252015AB
Jednostranně vetknutý nosník, IPE 300, 10 kN/m: M = −20 kNm v A a +11,25 kNm ve vzdálenosti 2,5 m, reakce 25 kN a 15 kNOtevřít v EduBeamu

Od modelu k posunům

Očíslování stupňů volnosti

Každý uzel dostane ty stupně volnosti, které potřebují prvky, jež se v něm stýkají. Všechny prvky jsou nosníkové, takže každý uzel má Dx, Dz a Ry. Řešič čísluje uzel po uzlu nejprve volné stupně volnosti a teprve po nich podepřené. Uzel A je vetknutý a uzel B je podepřen jen svisle, volné jsou tedy dva:

, a  jsou posuny ve směru os x a z a pootočení, stejně jako v tabulce stupňů volnosti. Každý prvek má svá kódová čísla: pozice svých šesti stupňů volnosti ve vektoru . Při číslování od 1 leží stupně volnosti nosníku na pozicích .

Matice prvků

Pro každý prvek řešič sestaví lokální matici tuhosti, staticky zkondenzuje případné koncové klouby a matici transformuje do globálních os, . Každé prvkové zatížení převede na ekvivalentní uzlové zatížení, . Náš nosník je vodorovný, takže je jednotková matice a rovnoměrné zatížení dává (v kN a kNm)

Sestavení soustavy

Globální matice tuhosti je na začátku nulová. Každý prvek přičte svůj člen do toho řádku a sloupce, které jeho kódová čísla přiřazují indexům a . Kde se v uzlu stýká více prvků, sečtou se tak jejich tuhosti příslušné stupňům volnosti tohoto uzlu. Stejně se do vektoru zatížení sčítají uzlová zatížení i ekvivalentní uzlová zatížení. Předepsaná posunutí (poklesy podpor) patří do . Při pořadí „nejprve volné, pak podepřené“ se soustava rozpadne na bloky:

kde jsou neznámé reakce. V příkladu připadnou do jen ty řádky a sloupce matice nosníku, které patří konci B:

Podpory a řešení soustavy

Podpory se nemodelují pružinami ani velkými čísly na diagonále: podepřené stupně volnosti se jednoduše oddělí. Volné posuny plynou ze soustavy

kterou řešič vyřeší LU rozkladem. Bez poklesů podpor je a zde vychází

což je učebnicové , a .

Výpočet reakcí

Když jsou známy všechny posuny, dají řádky podepřených stupňů volnosti reakce, tedy síly, kterými podpory působí na konstrukci:

Pro obsahuje řádek matice ve sloupci člen a vektor obsahuje :

tedy 25 kN směrem nahoru (osa z míří dolů). Stejně vyjde  kNm a  kN, tedy učebnicové a .

Výsledky po délce prvků

Pro každý prvek řešič vybere z vektoru jeho koncové posuny, transformuje je do lokálních os, , a spočítá koncové síly

V příkladu dává hodnoty  kN,  kNm,  kN a .

Vnitřní síly v libovolném místě pak plynou z rovnováhy části prvku mezi jeho počátkem a místem : ze sil na začátku prvku a ze zatížení, které na tuto část působí.

kde , a  jsou příspěvky zatížení na této části. Pro rovnoměrné zatížení , lichoběžníkové zatížení od do (s ) a pro sílu nebo moment ve vzdálenosti , které se uplatní jen pro , platí:

dostanete stejně jako , jen s osovými složkami a  místo a .

V příkladu je  kNm, největší v  m, kde dosahuje  kNm . Teplotní zatížení tu žádný vlastní člen nemá: působí jen prostřednictvím koncových sil.

Průhyb je součin tvarových funkcí a koncových posunů, k němuž se přičte průhyb od zatížení na oboustranně vetknutém prvku. U kloubového konce se nejprve z kondenzace zpětně dopočítá jeho vlastní pootočení. Průběhy vnitřních sil i deformovaný tvar jsou právě tyto funkce, vyčíslené po délce každého prvku.

Proč jsou výsledky přesné

Každý z kroků výše je pro řešený model přesný:

  • Matice tuhosti prvku vychází z přesného řešení prizmatického Timošenkova prutu, ne z předpokládaných polynomických průběhů, takže jde o skutečnou tuhost prutu.
  • Primární koncové síly jsou přesná řešení oboustranně vetknutého prutu pro každý typ zatížení, takže se převodem na ekvivalentní uzlová zatížení nic neztratí.
  • Uzlové posuny jsou tedy přesné, a protože vnitřní síly mezi uzly plynou z rovnováhy se skutečným zatížením, jsou přesné i ony.

Proto po vás EduBeam nikdy nechce zjemňovat síť: jeden prvek na prut dá stejný výsledek jako sto prvků. Uzly potřebujete jen tam, kde se mění samotný prut: v podpoře, v kloubu, v rohu nebo při změně průřezu. Osamělá síla mezi nimi může zůstat prvkovým zatížením. Zbývají jen zaokrouhlovací chyby aritmetiky s pohyblivou řádovou čárkou; tabulky výsledků proto zobrazují jako 0 hodnoty menší než největší hodnoty téhož druhu.

„Přesné“ se ovšem vztahuje k modelu a ten má své meze:

  • Lineárně pružný materiál a malé posuny: podmínky rovnováhy se sestavují na nedeformované konstrukci, takže výpočet nezahrnuje účinky druhého řádu (P–Δ) ani ztrátu stability.
  • Přímé prizmatické pruty: jeden průřez na prvek. Prut s proměnným průřezem je třeba nahradit několika prvky.
  • Ohyb jen v rovině x–z: žádné kroucení ani chování mimo rovinu.

Když konstrukce nemůže stát

Konstrukce, která se může pohybovat, aniž by se deformovala, má singulární matici tuhosti a nemá jednoznačné řešení. EduBeam to zjišťuje už před výpočtem a po výpočtu ještě kontroluje výsledek:

  1. Před výpočtem se každá souvislá část konstrukce prověří čistě geometricky. Podpory musí zabránit všem třem pohybům tuhé desky v rovině: méně než tři vazby znamenají, že model jen ještě není hotový (Konstrukce potřebuje podpory, jinak ji nelze vypočítat.), zatímco tři a více vazeb, které ji přesto nechají posunout nebo otočit, jako třeba rovnoběžné posuvné klouby, jsou chybou. Pak přijdou na řadu klouby: pokud se pruty mohou kolem nich otáčet a přitom si všechny zachovají svou délku, je konstrukce mechanismus a EduBeam klouby zakroužkuje a pohyb ukáže.
  2. Během výpočtu přesně singulární matice zastaví LU rozklad: Konstrukce je mechanismus: matice tuhosti je singulární.
  3. Po výpočtu znamená posun nebo pootočení větší než  m nebo rad, že matice byla až na zaokrouhlovací chyby singulární. EduBeam vypíše uzly a směry, ve kterých se konstrukce pohybuje: Konstrukce je nestabilní – tyto pohyby nemají prakticky žádný odpor: … Sem se dostanete i tehdy, když zadáte materiál nebo průřez jako nulu nebo ve špatné jednotce.

Pootočení, ke kterému není nic připojeno, protože v uzlu jsou všechny pruty připojené kloubově, mechanismus není: řešič ho ponechá nulové. Všechna hlášení a postup, jak je odstranit, vysvětluje stránka Řešení potíží.

Spusťte řešič sami

Řešič je open source: @edubeam/fem, napsaný v TypeScriptu, pro prohlížeč i Node. Tentýž jednostranně vetknutý nosník:

TypeScript
import { DofID, LinearStaticSolver, type Beam2D } from '@edubeam/fem'

const solver = new LinearStaticSolver()
const { domain } = solver
const lc = solver.loadCases[0]

// Jednotky SI: m, N, Pa. Ocel, IPE 300; s k = 1e32 je průřez smykově tuhý.
domain.createMaterial(1, { e: 210e9, g: 81e9 })
domain.createCrossSection(1, { a: 53.8e-4, iy: 8356e-8, h: 0.3, k: 1e32 })

domain.createNode('A', [0, 0, 0], [DofID.Dx, DofID.Dz, DofID.Ry]) // vetknutí
domain.createNode('B', [4, 0, 0], [DofID.Dz]) // posuvný kloub
domain.createBeam2D('1', ['A', 'B'], 1, 1)
lc.createBeamElementUniformEdgeLoad('1', [0, 10_000], true) // 10 kN/m, dolů

solver.solve()

solver.neq // 2: Dx a Ry uzlu B jsou volné
lc.r.toArray() // [0, 0.0007598, 0, 0, 0, 0]: volné stupně volnosti, pak podepřené
lc.R.toArray() // [0, -25000, 20000, -15000]: A (Dx, Dz, Ry), pak B (Dz)

const beam = domain.getElement('1') as Beam2D
beam.computeEndForces(lc).toArray() // [0, -25000, 20000, 0, -15000, 0]
beam.computeBendingMomentAt(lc, 0) // -20000: N·m, záporný moment ve vetknutí
beam.computeBendingMomentAt(lc, 2.5) // 11250: největší kladný moment

Po solve() obsahuje solver.k sestavenou matici a solver.f vektor zatížení , takže je můžete porovnat s vlastním sestavením. Kroky z této stránky najdete v souborech Solver.ts (číslování), LinearStaticSolver.ts (sestavení, řešení, reakce) a Beam2D.ts (matice prvku a výsledky).